Tančil jsem ve Stonožce - vzpomínky 2.část
TATO RUBRIKA JE VYHRAZENA VZPOMÍNKÁM
MINULÝCH STONOŽEK A STONOŽÁKŮ
....slavíme 30 let od založení STONOŽKY
Publikované příspěvky od : Izabely Pollakové, Terezy Raabové, Silvy Vlachynské - Buzkové, Martiny Kušnírové - Bešíkové, Lucie Zappeové, Petry Olejárové - Krajíčkové, Lenky Procházkové, Jitky Lolkové - Staňkové, Lucie Strakové, Jany Novotné, Henricha Gibaly, Lucie Cílečkové, Lucie Kozielové - Bartoňové, Hanky Jedličkové, Karolíny Rybárové, Markéty Bobkové, Barbory Mackové, Petry Novotné, Kristýny Běličkové, Miroslava Jedličky, Denisy Bartoňové, Martiny Kovářové - Indreiové, Amely a Melisy Bučanových, Terezy Folovské, Veroniky Macháňové, Veroniky Filipčíkové, Adély Drabové, Daniely Malé, Natálie Podešvové, Michelle Tinky, Mileny Kohlmann - Musilové,Barbory Šestákové, Kamily Tvarogové, Margity Smělé, Diany Mezulianikové
DANIELA MALÁ 36 let
Bydlím v Hradci Králové, jsem zasnoubená za Marcina, je to můj milovaný muž z Polska a máme spolu malinkého Ríšu, kterému jsou 4 měsíce a byl pro nás oba letošním nejkrásnějším vánočním dárkem.
Jsem jedna z nejstarších Stonožek, takže s pamatuji vedle Tamarky, také trenérku Milušku, když byla ještě svobodná a do jejího nynějšího manžela Vaška, jsem byla bláznivě zamilovaná...Ale která z nás tenkrát nebyla, že?
Zážitky ani nemůžu spočítat, jsou v mém srdci... Jeden z nejsilnějších byl, když mi celá Stonožka blahopřála k mým 13.tým narozeninám.. Byla jsem překvapená a bulila jsem jak želva, což je vidět i na fotkách z toho dne. Mou nejlepší kamarádkou byla Jitunka Staňková, se kterou jsme tančily duo Kočičky, kde jsem já byla zlá černá čičinka!!! Nejkrásnější pro mne byla choreografie Panenka a paraplíčko, se kterou jsme skončili na bramborovém místě na našem historicky prvním Mistrovství ČR. Hodně jsme tehdy chtěly vyhrát, ale bylo nás jen 6 a soubory před námi byly v počtu 16 dětí a více.
Se Stonožkou jsem navštívila Španělsko, Polsko a Švédsko, což tehdy, v mých 14 letech, bylo něco neskutečného!!! Na Švédsko moc ráda vzpomínám, jak jsme na palubě trajektu šli proti větru a jeden dospělý tanečník z jiného souboru, mně vzal na ramena a já se cítila úplně božsky.
Strávila jsem v souboru aktivních 10 let.
Krásné bylo taky Letní soustředění v Hlušicích u pana Jindřicha Hese. Mohla jsem tančit se staršími tanečníky a to mně moc inspirovalo...
Nynějším tanečníkum vzkazuji ať tančí srdcem, protože to je vždy znát a ztratí se i chybičky.. A užívejte si Tamarky, protože to je výjimečný člověk!!!
ADÉLA DRABOVÁ ( 16 let)
Studuji v Opavě na Soukromé střední škole podnikatelské obor žurnalistika a mediální komunikace a jsem tam zároveň na internátě.
Do Stonožky jsem chodila asi 6 let
Jaké choreografie jsi tančil/a : Pradleny, Máme rádi fotbal, Kominíci, Člověče nezlob se, Polka, Mor, Velikonoce, Dovolená, Voda, Good girl (sólo), Clap clap (sólo), Námořníci, PROČ,...
Ve kterých pohádkách jsi vystupoval/a?: Dětský pokojíček, Narodil se Bruntál, Sněhová královna, Sněhurka, Vánoční příběh,...
Nejvíc mě bavila choreografie Mor, ale taky ráda vzpomínám na roztleskávačky - Máme rádi fotbal v tom jsme byli bezkonkurenční!
Nejcennější medaile, nebo jiný úspěch : Všechny výhry byly nejcennější
Kdo byl tvůj nejlepší kamarád, kamarádka : Měla jsem všechny ráda, ale asi moji největší parťáci byli- Anička Janalíková a Adélka Pluháčková
Nejzajímavější lektor, se kterým ses ve Stonožce potkal/a : Robinova akrobacie, na tu jsem se vždy moc těšila
Jaká místa jsi se Stonožkou navštívila : Různé místa v České republice a nejkrásnější vzpomínky mám na Liberec
Nejzajímavější zážitek : Bylo jich fakt hodně, takže teď si nevzpomenu na ten nejzajímavější
Nejveselejší zážitek : Asi ten, když jsem tančila celé své sólo na druhou stranu,zády k porotě a k publiku... byla jsem z toho smutná, ale dnes se tomu směji.
Já přidám jeden trenérský - když byla Adinka maličký špunt, jeli jsme společně autobusem na nějakou soutěž velice brzy ráno. Maminka Blanička přivedla Adinku k autobusu a uspěchaně říká, trochu jsme zaspali a Adélka ma kalhoty oblečené čelem vzad - puntkem na zadečku, ale Tamaro !!!! opovaž se jí smát. No kdykoliv si na to vzpomenu, tak mám hned pusu od ucha k uchu :-)))))
Největší zkušenost : Taťka mi vždy vykládal, že nás Tamarka vychovala. Myslím si, že Stonožka mi dala opravdu hodně.
Tvůj nejtěžší taneční prvek : Přemet, ten mi nikdy nešel, a když už jsem ho konečně udělala, za týden to bylo pryč.
Co bys chtěla vzkázat nynějším tanečníkům : Ať si užívají každého tance, každé chvíle co mohou strávit na place, někdy mi to vše chybí.
BARBORA ŠESTÁKOVÁ ( 19 let)
Studuji na sportovním gymnáziu v Ostravě a závodně běhám
Jak dlouho jsi chodil/a do Stonožky : 10 let
Tvá nejmilejší role, nebo tanec : Duo jazz - Pink shoe laces se Zuzkou Hendrychovou
Nejcennější medaile, nebo jiný úspěch : 3.místo na Mistrovství světa v Polsku v Mikolajkách
Kdo byl tvůj nejlepší kamarád : Zuzana Hendrychová, Jana Baranová, Karolína Malinová
Nejzajímavější lektor, se kterým ses ve Stonožce potkal/a : Štěpán Mach
Jaká místa jsi se Stonožkou navštívil : Polsko, Německo a spousta měst v ČR
Nejveselejší zážitek : Těch bylo víc než moc
Největší zkušenost : Že se vždycky musíš snažit, aby jsi nebyla v \"čočkách\"
Tvůj nejtěžší taneční prvek : Cokoliv z baletu.
MILENA KOHLMANN - MUSILOVÁ ( 37 let)
Velice ráda se přidám s vlastní trochou vzpomínek a ohlédnutí. Před čtyřmi lety jsem jsem odložila své dívčí jméno Milena Musilová, provdala jsem se do světa a přijala jméno Milena Kohlmann.žiju ve Washingtonu DC s manželem a tříletým synkem . Ve Stonožce jsem byla Milča nebo Milouš. Skvěle to pasovalo do trojky s Peťkou Krajičkovoua Peťkou Koutnou - Milouš, Krajíc, Kouťas.
Ve Stonožce jsem strávila své dětství, pubertu, maturitní přípravu a později jsem občas dorazila na trénink či představení ze studií v Brně. Aktivně jsem tedy ve Stonožce protančila 15 let. Později na studiích ve Vídni jsem se ve volném čase dokonce věnovala klasickému baletu, který momentálně oprašuji na trénincích s mým tříletým synem.
Zatančila jsem si v mnoha úspěšných a krásných choreografiích: Mažoretky, Trpaslíci, Pomeranče, Kapky rosy, Príma kalhoty, Kožíšky, Captain Jack, Peklo a jiné a milovala jsem Valčíček, Čas a Johanku z Arku. Tančila jsem také v divadelních představeních Sněhová královna, Oheň-voda-vítr, Malý Princ, Sněhurka a Česko-Polský cirkus.
Ráda vzpomínám na role čerta, čarodějnice, kde mě doprovázely bludičky \"blůdě\", na velkou roli zlé královny ve Sněhurce, na kytky na louce s \"papírovým kýblem\" ale také na hlavní roli klauna v Cirkuse, který jsem celý moderovala. Myslím si, že to byla do té doby historicky jediná stonožková role, kde se muselo mluvit.
Moji nejcennější medaili jsem si přivezla z prvního stonožkového Mistrovství světa ve Švédsku - 5. Místo v Disco Dance sólo děti. Obrovskou radost mi udělala také stříbrná medaile z Mistrovství Republiky v kategorii Show Dance hlavní věkové kategorie za emocionální sólovou choreografii Roxanne. Nejraději však vzpomínám na svůj osobní úspěch se scénickou choreografií \"Cizí ruka\", se kterou jsem sice nebyla tolik úspěšná na mistrovství, ale vyhrála jsem s ní speciální ocenění Miss Talent v bruntálské soutěži krásy a ohromně mě bavilo ji tančit.
Moje nejlepší kamarádky byly obě Peťky...Krajíčková a Koutná. Sem tam se k nám přidala Kristýnka Mihalcová a Verča Tomečková. Hodně do života mi také dala Cinda, Filip Obšil, Terezka Raabová a samozřejmě trenérka Miluška Konvalinová.
Díky Stonožce jsem se podívala do krásných zemí: do Německa, Švédska, Španělska, Itálie a Polska ale také do míst kam bych v životě nečekala, že se podívám...nezapomenutelná vesnička Chrást u Chrudimi. Tam nebylo fakt nic, než sokolovna - tančírna.
Hlášek mi utkvělo více, tak například: \"To nevymyslíš\" nebo když Jíťa Svozilová volala na Janičku Šujanovou: \"Jano, když bliješ, tak aspoň stůj!\" Legrace jsme si užili mnoho, někdy dokonce na účet našich nejlepších přátel, když třeba Zuzka Stanovská nechtíc pozvracela Domino kostým Peťky Krajíčkové při cestě na soutěž. Dodnes si pamatuji, jak se chudák Peťka rozčilovala. Legrační průpovídky měli občas i rodiče. Vzpomínám si, jak si Barča Koutná musela hodně gelovat vlasy, protože se nechala ostříhat a bylo téměř nemožné učesat jí drdol. Když se ji pak uviděl její tatínek, vyděsil se a ptal se proč má proboha na hlavě ten \"sopel\"?
Těžkých tanečních prvků byla spousta, jelikož jsem nebyla příliš obdařená flexibilitou, rozštěp a proplavaná placka byly utrpením. Měla jsem raději různé otočky.
Nynějším tanečníkům bych chtěla vzkázat, aby byli hrdí na to, že zhmotňují sebe a své pocity tancem ve Stonožce. Samotné Stonožce bych chtěla k jejich třiicátinám popřát jen to nejlepší. Pamatuji si ji, když to bylo ještě malé rozverné Stonožátko. Tolik toho musela dokázat, vysoutěžit a zažít a když se ohlédnu za úspěchy generací tanečnic, které přišly po té mojí, vidím ji jako nekonečně kvetoucí keř plané nezkrotné růže, úspěšně kvetoucí dál, v tom našem poměrně nehostinném kraji. Můj obdiv a úcta tak patří Tamaře Vlachynské za to, jak vychovává z malých roztomilých holčiček a chlapečků tanečníky, kteří sklízejí úspěchy doma i v zahraničí.
Stonožky a Tami, keep calm and carry on dancing
MICHELLE TINKA ( 19 let)
Momentálně se připravuji na maturitu a přijímací zkoušky, tak snad ze mě za pár let bude paní psycholožka nebo učitelka ZSV a dějepisu Taky se za pár měsíců budu stěhovat do Brna, kde bych se chtěla opět začít věnovat tanci v klubu Schola artist.
Do Stonožky jsem chodila necelých devět let. Choreografie si pamatuju snad všechny, ale to by bylo nadlouho Začínala jsem jako desetiletá holka, která uměla jenom šňůru, a to konkrétně v roztleskávačkách. Další choreografií byla Voda má rozpuštěné vlasy – to byla moje srdcová choreografie, už jen pro to že jsem na začátku měla své pěti vteřinové sólo a já na něj byla patřičně hrdá. Pak to byly Veselé Velikonoce, archivní choreografie jako Člověče nezlob se, Sen pana mima. Mezi ty top srdcovky však jednoznačně patří Mor, Nostalgie, Myšlenky, Změň svět, Naše planetka, Čas pro tebe, Jazz, Zlatíčka, Candyman, A veškeré choreo od Libora. Taky naše šílenosti typu Hadrshow.
Pohádky jsem milovala taky. Ten pocit na jevišti byl pro mě vždy tak naplňující, že to snad ani slovy vyjádřit nelze. Upřímně mi naše bruntálská prkénka budou velmi chybět. Začínala jsem ve Vánočním příběhu- nikdy nezapomenu na tanec s deskovou hrou Ramses II. – tehdy jsi mi, Tami, dost důrazně kladla na srdce ať se neopovážím tu hru upustit, protože ta hra je nová ! , pak přišla Sněhurka, Narodil se Bruntál, Malá mořská víla, Alenka v Říši divů, Broučci, Továrna na čokoládu a nakonec Peter pan. Quo vadis však bylo zlomové. Tam jsem byla skutečně ve svém živlu stejně tak jako v Klusajících nohavicích.
Z rolí jsem měla ráda především Mořskou vílu, zlou Srdcovou královnu a nafrněnou sebestřednou matku v Továrně na čokoládu. V choreografiích mě vždycky bavilo vyjadřovat emoce a vcítit se do toho, co momentálně vyjadřuji pohybem. Dát veškerým prvkům větší a hlubší rozměr, aby to nebylo pouhé poskakování po place. Proto mi z představení nejvíce přirostlo k srdci Quo vadis.
Medailí mám doma přes sto.. tuším , že okolo 150 ale už jsem je dlouho nepočítala. Každá medaile má obrovskou cenu, protože znamenala novou motivaci a touhu posunout se dál a dokázat excelovat znovu a znovu. A zároveň odměnou za dřinu a jakýmsi utvrzením, že to co dělám má smysl a lidem se to líbí. Za tu nejcennější považuji svou poslední medaili I. Vicemistra na MS v Liberci 2018. Tam jsem opravdu překonala veškeré své hranice, které mi život vytyčil. A jsem náležitě pyšná na to, že jsem se vůbec dokázala před porotu postavit a důstojně se rozloučit s jednou velkou etapou v tanečním světě.
Moje nej kámojdy stále jsou Anet Schneider, Kája Malinová, Zuui Hendrychová, Jani Baranová a Peťule Novotná. Z lektorů které jsem kdy měla možnost poznat mě nejvíce obohatili : Štěpán Mach, Evička Miškovič, David Strnad a především Libor Hlaváček.
Se stonožkou jsem byla nejdál tuším v polských Mikolajkách, pak snad po všech koutech Česka a nejtěžší prvek pro mě byl jednoznačně přemet vzad, který jsem se nikdy nenaučila
Stonožka pro mě je jednou velkou zkušeností a skvělým startem do života. Naučila mě zodpovědnosti, přejícnosti, pevné vůli a vytrvalosti. Poznala jsem, že tvrdá dřina vždy přináší své ovoce a hlavně jsem našla samu sebe. Sdílela jsem svůj vnitřní svět s lidmi, kteří jej mají stejně nastavený a spojuje je nekonečná a trvalá láska k tanci. Našla jsem svůj smysl života a pochopila jsem že pouto mezi mnou a tanečním světem je příliš silné na to abych jej na dobro přetrhla. Děkuju své mamince, která v červnu 2010 přišla se žlutým letákem o náboru do Stonožky.
Dnešním tanečníkům bych vzkázala především to, ať si užívají každé minuty před publikem, každé minuty kdy tančí, kdy vyjadřují co cítí, kdy předávají nesmírné množství energie divákům Ať se nebojí překonávat limity a hranice, protože to opravdu stojí za to. Tanečníci vždy byli, jsou a budou mimořádní lidé. A já doufám, že za 20 let oslavíme stonožčí kulatiny.
NATÁLIE PODEŠVOVÁ 28 let
Je mi 28 let,bydlím v Praze, do Stonožky jsem chodila 12 let, vystudovala jsem Vysokou školu pedagogickou v Olomouci. V Praze jsem tancovala v souboru se zaměřením na výrazový tanec. Profesně jsem tančila v muzikále Noc upírů a při natáčení tanečních historických scén do filmu zahraniční produkce. Momentálně studuji na HAMU obor nonverbálního divadlo a věnuji se projektům na škole.
Moje veselé nezapomenutelné vzpomínky -
Když jsme jeli poprvé do Německa na MS, tak při cestě autobusem se Míša Vojáčková poblila, a odnesl to batoh od Milči Musilové, která ji naštvaně a bez soucitu řekla: \"Vojáčková, to si vypereš!\"
Taky si pamatuji, že při cestě do Německa, jsme měli ukazovat celníkovi cestovní pasy, tak jsem si ho připravila do ruky a čekala..... Bylo to někdy v noci a všichni jsme byli strašně unaveni. Jeli jsme mikrobusem a já seděla úplně sama vzadu. Po nějakém čase jsem se zeptala holek přes uličkou, kdy budeme ukazovat ty pasy a oni mi na to odpověděly - \"my už jsme je ukazovaly.\" Pro mě to byla ZÁHADA - celou dobu jsem civěla s tím pasem v ruce na televizi nad řidičem a čekala, až ke mě přijde ten celník, schválí mi pas a já ho budu moct schovat. Čekala jsem s otevřeným očima a fakt jsem neviděla nikoho, kdo by prošel uličkou a kontroloval pasy.
Při jedné návštěvě v Polsku v Opole, kdy jsme tam s Bobčou vystupovaly naše duo Two ladies, jsem si to před naším výstupem vzadu za jevištěm pořád opakovala ten tanec . Pamatuji si, že ke mně Bobča přišla a řekla mi: \"Naty, neopakuj si to tolik, pak budeš mít okno.\" Na scéně, když jsme pak tančily před lidmi, najednou koukám, že ona dělá něco úplně jiného. ONA dostala okno a začala si vymýšlet a vůbec mě nevnímala. Tím pádem jsem ji ani nemohla pomoct, aby se chytla. Musela jsem vypadat dost zmateně. Nevěděla jsem co mám dělat a tak jsem se začala točit. Samozřejmě po celou dobu s úsměvem od ucha k uchu, aby nikdo nic nepoznal. Bobča taky. Narozdil ode mně na ní však nikdo nepoznal, že dělá něco, co nemá.. Ani nevím jak, ale nějak jsme se nakonec v pohybech setkaly a dokončily to v pohodě. Ale byla jsem na ni fakt naštvaná, protože se mi všichni smáli, že jsem to zapomněla, jenomže já nic nezapomněla !!!!!!
Na soustředění v Jindřichově, jsme spali v jedné škole, kde jsme využívali taky jejich tělocvičnu,. Na obědy jsme však chodíval jinam, do místní jídelny. Jednou nám uvařili risotto.. Nebylo špatné, ale Tamce nechutnalo. Když už jsme měli všichni sněženo, měla na talíři asi ještě polovinu porce. Ale protože už to nechtěla dojidat a my už jsme byli taky docela rozjiveni, tak začala rizotová válka....nakonec z toho zbytku na talíři Tamka vytvarovala srdíčko jako omluvu kuchařkám za to, že nedojedla.
Jednou jsme trénovali jednoduché piruety z místa. Byl to trénink na Jedničce v malé tělocvičně. Stáli jsme na straně v zástupech. Moc nám to nešlo, tak jsme to jeli pořád dokola. V jeden moment Tamka řekla, že nikdo neumí používat ruce kromě Míši Svozilky a mě, že my jediné je máme krásné. Moc mě to tenkrát potěšilo.
Jednou jsem doma objevila videokazetu se záznamem naší první pohádky Sněhová královna. Pustila jsem si ji, vzpomínala jaké to bylo a čekala, až bude scéna, kde jsem tančila já a jestli se vůbec poznám. Byla to moje první pohádka, bylo mi 6 let. Nohy vtočené dovnitř, nikoho jsem pořádně neznala a jak to u malých začátečníků bývá, měla jsem vykulené oči a nedalo se ani říct, že by moje reakce byly nějak rychlé. Nicméně, stejně na to mám hezké vzpomínky. Když se záznam posunul ke scéně,, kde byl můj první výstup Růžičky, hned jsem si myslela, že vím, kde stojím a tak jsem se začala pozorovat, jak mi to šlo. Povídám si - náhodou, na to že jsem stála na jevišti poprvé, mi to šlo stejně jako ostatním. Stála jsem přesně uprostřed a vedle mě byla nějaká holka, která šla vždy o dobu pozadu a bylo to opravdu hodně vidět. Když bylo degagé zleva doprava a všichni už se koukali vpravo, ona si teprve uvědomila, že to má udělat taky. Koukala jsem na ten záznam a říkala si, ty jo, kdo to byl, že jde tak motá pokaždé.. Nakonec mi došlo, že jsem to byla JÁ a ta holka vedle mě, za kterou jsem se považovala, byla patrně Hanka Jedličková. Takové krásné dítě.. No tak takhle se člověku ztrácí iluze o tom, že je docela dobrý tanečník.
VERONIKA FILIPČÍKOVÁ 27 let
Jmenuji se pořád stejně, je mi 27 let a po ukončení základní školy a po tancování ve Stonožce jsem se odstěhovala do Brna. Nyní bydlím v Praze. Pracuji jako area visual merchandiser a window dresser pro oděvní značku Stradivarius v České republice - (pozn. s překladem - koordinátor prodejen pro značkové oděvy Stradivarius a navrhuji výlohy).
Jsi moc hodná, že sis na mě vzpomněla. Na Stonožku vzpomínám opravdu moc ráda, a dodnes jsem s Luckou ( kdysi Bartoňovou) a Petou Drechslerovou v kontaktu. Byla jsem dokonce na Lucčine svatbě, takže tam vzniklo kamarádství na celý život...nejkrásnější na Stonožce bylo, že člověk byl něčeho součásti a někam patřil. Téměř denně jsme tanečně dřeli a učili se novým věcem.Téměř denně jsme budovali týmového ducha- byla to jedna velká sranda, protože jsme to s holkama všechno braly s humorem a pořád se jen smály. Naučili jsme se starat o mladší spolutanečnice, ale hlavně sami o sebe - vikendy věcně mimo domov, z dosahu rodičů.
Nejoblíbenější sestava byla Skladiště! Měli jsme na sobě oranžové monterky a tančili jsme s obrovskými krabicemi.
Říkali jste mi Mařeno, protože jsem pořád vymýšlela různé blbosti- nějak jsem to, že jsem neměla žádný rozsah, narozdíl od holek, dohnat musela, takže jsem byla komediantka. Na každý výlet s námi jezdil i pan Straka,tatínek od Lucky Strakové, na toho si taky hodně pamatuji.
Choreografie, sestavy a pohádky se střídaly, jak na běžícím páse, ale na nic konkrétního si už úplne nevzpomínám- ale ta životní etapa stála za to:) diky moc.
Absolutně nejdokonalejší hláška naší Mařeny - \" a to si tam jako máme čupat ? (dřepnout si)
KAMILA TVAROGOVÁ ( 36 let)
je to zajímavé, jak čas utíká , ale my jsme v jádru stejní. Myslím ale, že jsou z nás krásní lidé, diky té discipline kterou jsme zažili i díky samotnému tancování . Každý den se setkávám se situacemi, třeba na lyžích, když fotívám profesionálně závodníky, kdy děkuji za tu příležitost mít ten pohybový základ od tebe. Jsme flexibilnejší a v rovnováze se životem, který s námi balancuje sem tam.
Na ten koncert v červnu se předem omlouvám. Ja to nestihnu. Já pronajímám lodě na Sardínii a na konci května musíme jet vše připravovat. Ale hrozně ráda se kouknu na nějaké video, ktere mi pak pošleš a budu na vás myslet. TY JSI VELKÝ BOREC! Moc gratuluji k takovým super úspěchům. Sem tam to stíhám sledovat. Jste mnohem vymakanější, než byla naše generace.
VERONIKA MACHÁŇOVÁ ( 23 let)
Kde začít... Momentálně žiju v Brně, kde studuji na Masarykově univerzitě historii a pracuji jako asistentka v energetické firmě. Stále se věnuji tanci, i když si momentálně dávám pauzu. Minulé 2 roky jsem působila jako trenérka a tanečnice ve William\'s Dance Academy Brno a na podzim jsem se účastnila se svým jazz sólem ME v Petrohradě a MS v Polsku. Děkuji, Tami, že jsi ve mně vyvíjela lásku k tanci!
Do Stonožky jsem, tuším, chodila cca 12 let. Párkrát jsem se později objevila i na soustředěních, jako instruktorka.
Na všechny pohádky si nejspíš nevzpomenu, ale začalo to Oheň, voda vítr a skončilo Sněhovou královnou 2. Určitě si pamatuji ještě Sněhurka, Čaroděj ze Země Oz, Dětský pokojíček, Cirkus... Zajímavá byla ta první role, díky které jsem se dostala z gymnastiky do Stonožky – vrchol fontány, v Oheň voda vítr, kdy mě holky - Marťa Beša, Bára Čuláková a Leňa Olbertová zvedaly do výšky v rozštěpu. Bylo mi tenkrát 5 let. Později jsem měla ráda hlavní roli ve druhé Sněhové královně, kdy jsem byla květinová víla.
Nejoblíbenější tanec nemůžu říct jeden, ale určitě se moc líbilo duo s Barunkou Panáčkovou Školačky a Tajemství a potom s Deniskou Bartoňovou Svědomí a Loutky. Taky jsem milovala své poslední juniorské sólo v červených šatech (asi bez názvu :D). A co si budeme povídat, Choreografie Peřina byla prostě boží! Určitě bych jich našla ještě víc, třeba sólo Pipi dlouhá punčocha a duo Tučňáci s Vendou Kunz. Milovala jsem taky tanec Noviny!
Za největší úspěchy pokládám všechny postupy na MČR do finále a nominace na Mistrovství světa a každé umístění. S tím se pojí také nejveselejší historky - poprvé jsme jeli na Mistrovství světa do německé Riesy a Vojanda nablila Milči do batohu . A o rok později, na témže Mistrovství, Barunka P. zatančila své sólo Rio zády k divákům . Ale co je asi úplně nejvtipnější – když jsem na svém úplně prvním MČR v Praze odjela s mamkou ze sportovní haly do města a propásla čas své disciplíny na duo Pštrosi s Mončou Vaculíkovou. Sice jsme se to snažily ukecat na to, že mi bylo děsně zle (mně bylo asi 5 let), ale nakonec jsme tancovaly jen jako ‚,kulturní vložka\'\' . Taky jsem milovala, když jsem jako cca 5letá holčička nastoupila do Stonožky a starší holky byly moje ,,maminky\'\'. A taky to, jak ses mi Tami vždycky smála, že jsem malé cikáně, protože miluju všechno blýskavé, haha... Nikdy nezapomenu, jak jsme si s Robinem, při vystoupení v divadle, za šálama, zpívali se štětkama na utírání prachu a byli jsme děsné hééérečky. Taky si pamatuji, jak jsi mě nepostavila jednu celou sezónu do nějakého tance, protože jsem, místo tréninku, odjela na lyže, Nebo jsem milovala všechny Silvestry u Tebe na baráčku.
Se Stonožkou jsem se podívala do Norska, Polska, Itále, Německa a snad po celé ČR.
Moje nejlepší kamarádky byly Barča Panáčkova a Venda Kunzfeldová. A samozřejmě také později Deniska Bartoňová.
Nejde říct, co byla největší zkušenost, ale rozhodně to byla ta nejlepší příprava do života, kterou jsem si mohla přát, a to opravdu v mnoha ohledech. Za to všechno Ti, Tamarko, děkuji!
Co bych chtěla vzkázat současným tanečníkům? Těm, kteří se tanci chtějí věnovat do budoucna, dřete a nešetřete se! Ale co je úplně nejhlavnější, vytěžte z příležitostí maximum a hlavně a především – dělejte to srdcem, s vášní a trpělivostí.
TEREZA FOLOVSKÁ ( 35 let)
Zatím jsem pořád Folovská, ale od července budu Matušková, děti zatím nemáme, bydlíme v Praze a jsem zubařka
Do Stonožky jsem chodila - ty jo! Myslim, že od takových 9 ti do 15ti....takže celkem 6 let?
Na začátku jsem tančila ve Žvýkačkách a jednou (myslim, ze v Otrokovicích - některá zvětších holek z formace ROSA, onemocněla, a já měla na naučení ROSY, asi den nebo dva, no, byla jsem hrozně nervózní, ale povedlo se ! S Míšou Svozkou jsme tančily duo Myšky. A pak jsem tančila v Čas je jako vítr, v Markytánkách, v Pierotech a pak už asi byla pohádka Sněhová královna
Ve Sněhové královně jsem tančila roli čerta, panenky, kytičky, loupežníka a medvěda.
Snad ani nedokážu říct, která byla moje nejmilejší role. Všechno mě hodně bavilo.
Co mě nebavilo, byly dlouhé přejezdy autobusem, dělalo se mi špatně a pak jsem se půl dne dávala dohromady. Ani nevím, kde všude jsme byli, bylo toho moc moc!
V hlave mi utkvěla soutěž s Pierotem, kde jsme v prvním kole tančily fakt hrozně a postoupily jsme jen tak tak. Ale ve finále, jsme se do toho s holkama opravdu obuly a byly jsme stříbrné! -pozn. bylo to Mistrovství Čech.
Další vzpomínka - když jsme s Míšou Svozilovou tančily duo Mysky...pořád jsme si myslely, že máme hodně času do vystoupení a pak nás dvakrát vyvolávali ...já si utrhla řízek od pusy a utíkala na parket. Dopadlo to katastrofálně.
Nejtěžší však asi bylo, když jsem tančila ve Sněhové královně sólo Panenku. Byla jsem sama na jevišti, takže lidi koukali jen na mě a já měla vysoko zanoženou nohu a točila se pomalu dokola...bála jsem se, abych nespadla, ale zase jsem nechtěla mít nohu moc nízko, protože jsem to chtěla zatančit opravdu pořádně :-)
Moc malým tanečnicím přeji, aby je to bavilo jako mě! Protože to bylo skvělé!
HANA JEDLIČKOVÁ ( 28 let)
Před 15 lety, bože to letí, jsem vlastně díky tobě , Tami, zakotvila v Praze a už jsem tu zůstala. Mám milující rodinu a 2 letou holčičku Valerii. Takže jsem na mateřské a i přesto, že jsem se snažila v tanečním světě zůstat, bohužel již netančím. Po konzervatoři jsem 5 let účinkovala v pražském černém divadle. Tak kdo ví, třeba se tam vrátím.
Do Stonožek jsem.chodila cca 8 let.
Pohádky: Sněhová královna, ,Oheň voda vítr , Čaroděj ze země Oz, Cirkus , Malý princ
Nejmilejsi role : hadrová panenka
Medaile : bylo jich tolik, že nejcennější jsou všechny
Kamarádka: Terka Raabová, Gabriela Hrabinová
Lektor: rozhodně byl úžasný Robert Surowski
Zážitek: kdyz jsme s Gabčou tančili na svatbě Miss Moniky Židkové
No a co bych chtěla vzkázat budoucím tanečníkům ať jdou za svým srdcem. A pokud miluji tanec, tak ať se svého snu nevzdávají. Je to dřina,ale jenom herec zpěvák nebo tanečník pozná jaký pocit to je ,když vám lidé na koncipředstavení, tleskají ve stoje. A za tu dřinu to prostě stojí.
DENISA BARTOŇOVÁ ( 21 let)
Práce: zdravotní sestra v léčebně dlouhodobě nemocných
Studuji: Tradiční čínskou medicínu v Praze
Žiju: v Kunicích (Středočeský kraj)
Rodinu zatím nemám, ale s partnerem už plánujeme
Do Stonožky jsem chodila 9-10 let
Pohádky: Sněhurka 2x - nejdřív jako chrobáček a za pár let hlavní role Sněhurky, Dětský pokojíček, Čaroděj ze země Oz.. na všechny si nevzpomenu
Nejoblíbenější tanec: duo Tajemství s Verčou Macháňovou
Největší úspěch pro mě byl každý postup na Mistrovství světa, na MČR i na jiných soutěžích.
Nejlepší kamarádky: Janička Novotná, Izka Pollaková, Míša Klepancová
Lektor: Štěpán Mach a moc ráda jsem se učila od Barči Čulákové
Místa: Polsko, Itálie, Norsko, Německo a snad celá ČR
Nejveselejší zážitek: že jsem se sama ve školce přihlásila k tobě do tanečků, aniž by to moji rodiče věděli. To jsem pak samozřejmě zapomněla a po dlouhých letech si na to rodiče opět vzpomněli a smějeme se tomu dodnes.
Největší zkušenost bylo každé soustředění, hlavně trénink dua loutek, to mě naučilo \"pořádně tančit\"
Nynějším tanečníkům bych chtěla vzkázal, že jim přeji, ať pro ně tanec není jen kroužkem, ale součást života, který jim bude, přes veškerou dřinu, přinášet radost a ostatní stonožky pro ně budou jako rodina, tak jako byly pro mě. Na mou oblíbenou trenérku (tebe Tamarko) nikdy nezapomenu a za vše jsem ti moc vděčná. Dodnes si ráda zatančím sem tam i nějakou tu naši chorošku Stonožka je pro mě důležitou součástí mého života. Děkuji za to .
MARTINA KOVÁŘOVÁ ( INDREIOVÁ) 28 let
Dnes jsem již vdaná (Kovářová) a čekáme první miminko Je mi 28 let a aktuálně pracuji v Lidlu.
Na Stonožky vzpomínám ráda a obdivuji nekonečné úspěchy pod vedením tebe, Tami.. Ta krásná léta byla originální a nezapomenutelná Poznala jsem spoustu báječných lidí a zažila s nimi hodně zábavy. Nejraději jsem měla vystoupení v pohádkách v divadle, kdy jsme se mohli předvést před rodiči a určitě nezapomenu na cestování po ČR - stále se mi vybavuje Babylon Liberec ale i v zahraničí - Opole,Španělsko, Itálie atd... Byly to zlaté časy, děkuji Tamarko a děvčatům přeji hodně tanečních úspěchů a ať si nasbírají taky tolik zážitků, ať je na co vzpomínat.
MELISA a AMELA BUČANOVY ( 26 a 28 let)
Ahoj Tamarko a stonožky, je nám ctí, být součástí tohoto super nápadu k oslavě 30.vyročí té nejlepší taneční skupiny.
Melisa: Příjmení už jen chvilinku zůstane stejné Žiji v Brně a v Miami na Floridě a tančím bohužel už jen doma při úklidu, ale milovala jsem to a jsem hrdá na to, že jsem byla Stonožka.
Amela: Žiji v Bruntále a jsem na mateřské – mám 5 měsíčního chlapečka Adema.
Do Stonožky jsme se ségrou chodily asi 6 let.
Choreografie: Choreografií bylo strašně moc, teď si vybavujeme Děti z trávy, Potkali jsme růžového králíka, Mažoretky, Chrobáci, Kabaret, Matrix
Pohádky: Sněhová královna, Oheň voda vítr, Malý princ, Sněhurka a 7 trpaslíků
Nejraději jsem tancovala MOŘE z divadelního pořadu Oheň voda vítr a nebo Kabaret – duo s Terkou Raabovou, Amel nejraději tancovala Hada z pohádky Malý princ – asi proto, že tam měla hodně improvizace.
Amela byla mistryní ČR v jazz kategorie děti, Melisa byla 2. na MČR v kategorii jazz junioři v Bruntále (asi rok 2003), ale všechny medaile jsou nejcennější, velký úspěch měla show „Oheň voda vítr\"
Naše nejlepší kamarádka byla Terka Raabová a Krista Bělíčková.
Bavily nás výměnné pobyty v Polsku a tréninky pod vedením Roberta Surowskeho, i když jsem neudělala často ani přemet, ale Amelce šla ta akrobacie naštěstí líp
Se Stonožkou jsme projely kus ČR, Polsko, Itálii, Německo. Byla to vždycky sranda, rády na to vzpomínáme.
Těch veselých zážitků tam bylo nespočet, ale se ségrou jsme si vzpomněly na to, jak jsme se vždycky obávaly paní Svozilové, když nás začala hledat, aby nám udělala drdoly, které nám na hlavě držely klidně i týden.
Děkujeme za zážitky a zkušenosti a přejeme dnešním Stonožkám mnoho úspěchů, sledujeme vás a držíme palce, jste skvělí!
KRISTÝNA BĚLIČKOVÁ ( 29 let)
Žiji v Olomouci, mám rodinu, kterou tvoří taťka Dalibor , naše Viktorka (20 měsíců), kocour Moon, kočka Hvězda a já.
Do Stonožky jsem chodila cca 6 let.
Nejcennější medaile- tuším bronz na MČR za \"Děti z trávy\"
Nejoblibenější tanec \"Sopka a duo s Robinem - Turecko\"
Tančila jsem v divadle v \"Malém princi\" a v \"Oheň, voda, vítr\" ..... soutěžní choreografie - Děti z trávy, Potkali jsme růžového králíka, , Barvičky, Mažoretky, Chrobáci, Karaoke show, duo Turecko ... bylo toho moc, omlouvám se za výpadek paměti, na víc si nemůžu vzpomenout.
Míst jsme navštívili taky mnoho. Nejzajímavější zážitky mám z Polska na výměnný pobyt a na akrobata Roberta Surowského.
Nejlepší kámoška - Melisa.
Nejtěžší prvek - šňůra na pravou nohu JEDNOZNAČNĚ.
Holkám bych chtěla vzkázat, že jsou moc moc šikovné, máme tam z rodiny i pokračovatelku - Kristýnku Žandičku.
Pěkně se tomu holky věnujte, budete mít krásná těla a krásné vzpomínky.
MIROSLAV JEDLIČKA 32 let
pracuji v zahraničí, jako montér, dělník kolem divadelní techniky pro Němce. Mám malého synka, jmenuje se Jan (Honzík) Jedlička JJ ,iniciály , jako Jarda Jágr. Po tancování jsem dlouho hrál lední hokej, takže mám lásky dvě.
Mám tolik vzpomínek, že by to vystačilo na malé povídky. Ale zavzpomínám na začátky, abych to vzal z gruntu.
Do Stonožky jsem přišel, když byl nábor na Petrině v tělocvičně . Byl jsem nervózní mezi tolika lidmi a hlavně holkami. Na ty první tance už si moc nepamatuji, ale nejvíc vzpomínek mám na Sněhovou královnu a vše kolem ní. A pak samozřejmě na své nejlepší stonožkové přátele - Cindu a Filipa. Ti dva mi hodně dali a zažíval jsem s nimi úžasné chvíle a hodně mě oba naučili, stejně jako ty. Vzpomínám, jak nás Lucka připravovala na první Mistrovství ČR v hip hopu v Liberci a Filip se stal historicky prvním Mistrem ČR a já byl pátý, nikdy na to nezapomenu.
Pak strašně rád ještě vzpomínám na všechny velké holky, od té doby, sama víš, že v srdci jich nosím stále spoustu. Byly to nejvíc super holky. A celkový kolektiv v tanci Nářez, byl skvělý. Nářez se tančil někde ve Zlíně. S holkama a Filipem, jsme to vyhráli a ještě my dva kluci, jsme dostali ocenění za chlapecký výkon. A moc rád bych viděl nějaké video, konkrétně z tohoto tance nebo aspoň fotky . Protože to bylo poslední naše společné vystoupení tuším. Filip se pak odstěhoval a já taky s tancem skončil.
A když tak vzpomínám, jsem rád že jsem byl součástí této,myslím že můžu říct ,,rodiny\'\' - úžasné období. Dodnes, když slyším určité písně, hned se vybavují názvy tanců.. a úplně mě to rozproudí a probudí vzpomínky. Kolikrát lituji že jsem nevydržel tančit déle. A moc by mě teď lákaly latinskoamerické tance. Nebo si prostě zas někdy něco zahrát a být na prknech, co znamenají svět.
Jinak taky vzpomínám, jak jsme tě s Filipem zlobili a někdy jsi nám dávala dobrý kartáč. Který jsme si ale zasloužili. Nebo jak na soutěžích jsme museli být s Filipem, místo v šatnách,tak ve sprchách . Aby jsme neviděli holky, což se stejně stávalo !!! Ne že by jsme to nějak vyhledávali , ale náhody se prostě stávaly.
S trenérlou hip hopu - Cindou byl stejně kopec srandy, stejně jako s váma se všema a hlavně tebou.. moc rád vzpomínám.
LENKA PROCHÁZKOVÁ ( 15 let)
Pořád žiju v Bruntále a chodím na Gymnázium. Do Stonožky jsem chodila 5 let. Nevzpomenu si na všechny choreografie které jsem tančila, ale nejlepší byly asi Škola je džungle, Roztleskávačky, sólo Loutka, Na střeše, Loupež v divadle, Dotek moru, Tajemství Andalusie.Bylo jich hodně. Tancovala jsem v divadle v pořadu Narodil se Bruntál, a v pohádkách Broučci, Malá mořská víla. Nejmilejší role byla asi Mravenčí královna. Měla jsme ráda skoro všechny holky, takže se nedá říct úplně nejlepší kamarádka ale nejblíže jsem měla k Vendule Kosové. Nejzajimavější lektor byl Libor Hlaváček. Nejlepší zážitky mám asi z Mistrovství světa v Liberci nebo v Jablonci. Největší zkušenost pro mě byla mít možnost tančit a soutěžit s tolika lidmi. Nejtěžší byly pro mne asi prvky z baletu. Vzkázat bych chtěla asi to, ať dál tvrdě dřou, protože to za to stojí. Za zkušenost ve Stonožce jsem ráda .
KAROLÍNA RYBÁROVÁ ( 22 let)
Momentálně chodím na VOŠ Prigo v Ostravě a studuji předškolní a mimoškolní pedagogiku
Do Stonožky jsem začala chodit asi ve 4 letech a chodila jsem tam zhruba 6-8 let, už si přesně nepamatuji
Jaké choreografie jsi tančil/a : Ve stonožce se tancovalo vše, od baletu, po moderní tance
Tvá nejmilejší role, nebo tanec : Do dneška ráda vzpomínám na Piditetičky
Nejcennější medaile, nebo jiný úspěch : Samozřejmě zlato
Kdo byl tvůj nejlepší kamarád, kamarádka : Ve Stonožce jsme byly všechny nejlepší kamarádky, ale nejvíc Silva a Natka, jezdily jsme spolu z Razové
Nejzajímavější lektor, se kterým ses ve Stonožce potkal/a : Každý byl něčím zajimavý, každý nás naučil něco jiného
Jaká místa jsi se Stonožkou navštívil : Plno míst v ČR a nějaké místa v zahraničí, momentálně si vzpomenu na Polsko
Nejveselejší zážitek : Celkově asi soustředění v Lipníku, vzpomínám si, že v té době tam byly i slzy, protože se nám stýskalo, ale dneska to beru jako veselou vzpomínku
Největší zkušenost : asi to, že i dnes, zhruba po 10 letech zvladnu udělat hvězdu na obě strany, přemet a šňůru
Tvůj nejtěžší taneční prvek : Přemet vzad
Co bys chtěl/a vzkázat nynějším tanečníkům : Určitě nic nevzdávejte. Dát se zrovna na tanec je běh na dlouhou trať, ale určitě stojí za to. V současnosti lituji, ze jsem s tím skončila tak brzy, teď bych se k tanci ráda vrátila, ale už si nevěřím tak, jako když jsem do Stonožky nastupovala PS- držím pěsti a přeji mnoho tanečních úspěchů!
HENRICH GIBALA ( 21 let)
No, čistokrvný Stonožiak nie som, ale srdiečkom ÁNO. Často na vás myslím Dokonca mám stále vrecko ( taštičku) s nápisom Stonožka Bruntál! Tuším to bolo 11.7.2016, kedy som prvýkrát nazrel do toho raja, ktorý už dlhé roky spravujete a udržujete v neskutočnej kráse. Veľakrát keď v Bratislave učím, spomínam na vaše decká a na Vojtu, pretože to boli zatiaľ najposlušnejšie deti, aké som kedy poznal. Naozaj
S Liborkom a Anetkou mojou najkrajšou sme nacvičili dueto Sochy a ak sa nemýlim, tak na nás museli v Liberci na Mistrovství světa , čakať, aby Anetka prebehla od vedľa, kde tančila spoločnu choreografii Šachy. No a vyhrali sme to spolu... ako asi skoro všetko, kde Anetka súťažila. Naposledy som vás navštívil na premiére Kusající Nohavice, z ktorej som ešte pár dní zostal mimo. Všetko, čo ste za tie roky dokázali rozdať a urobiť pre generácie mladých ľudí je neskutočné. Keby každý z nás urobil pre druhých aspoň 5% z toho, čo vy robíte každý deň pre desiatky detí, hneď by bol svet krajší. Je to obrovský dar a ťarcha zároveň. Ja chcem len poďakovať, že som aspoň chvíľu mohol byť pri tom! A dúfam, že vás čoskoro budem môcť navštíviť.
